Zrcadlo, zrcadlo
Poprvé pohlédl do Zrcadla z Erisedu, když mu bylo jedenáct. Tehdy viděl svoji rodinu. Chodil se na ně dívat několik dní, ale všechny tyto návštěvy s odstupem času zahrnoval pod poprvé.
xxxxx
Podruhé stanul před Zrcadlem o necelý půlrok později. Viděl sám sebe, jak má Kámen mudrců. Díky Brumbálovu kouzlu Kámen skutečně získal, s ohledem na Zrcadlo to ale byl jen vedlejší produkt.
Získání Kamene ale tehdy vše zastínilo. Harry o tom všem a o Zrcadle obzvlášť přemýšlel až o několik let později, když se s Hermionou skrývali před Smrtijedy a lámali si hlavu, jak zničit Zmijozelův medailon. Ukázalo by mu Zrcadlo nějaký způsob? A pak dokonce i místa, na nichž by našel zbývající viteály? Přivedlo ho přeci i ke Kameni, když jej chtěl získat. Ale... nakolik za to mohlo Brumbálovo kouzlo a nakolik Zrcadlo samotné?
Logika Harrymu napovídala, že i tehdy měl správně vidět svoje rodiče. Pořád byli tím, po čem toužil, ne? Teď by nejpravděpodobněji viděl spíše šťastný konec války než co jiného.
Na Zrcadlo už tedy nemyslil.
xxxxx
Potřetí na Zrcadlo náhodou narazil, když bezcílně bloumal Bradavicemi den po zničení Voldemorta. Zvědavost mu nedala. Sám si nebyl jist, co uvidí. Opět svou rodinu, jenž mu nebylo dáno poznat? Nebo snad svoji vytouženou budoucí rodinu - s Ginny?
Místo toho viděl všechny padlé. Bez výjimky se na něj přátelsky usmívali. Dokonce i Moody, byť jeho úsměv působil trochu nepřirozeně.
Nejdříve si myslel, že to značí, že by si přál, aby byli všichni živí a šťastní. Ale pak se nad tím, ve snaze pochopit, jak funguje Zrcadlo, zamyslel. Donutil se pohédnout do hloubi vlastního srdce. A pochopil.
Nikdo mu nic nevyčítal. Nikdo ho z ničeho nevinil.
"Děkuju," řekl tiše. Sám netušil, jestli to říká postavám v Zrcadle nebo jeho dávným tvůrcům.
xxxxx
Během následujících let navštívil Zrcadlo hned několikrát. Snažil se dopátrat, podle čeho Zrcadlo volí výjevy, jež ukazuje.
Harrymu už neukazovalo tak vážné věci, jako dříve. Viděl například, jak dostal vynikající výsledky OVCÍ, protože i když praxi měl skvělě zvládnutou, v teorii plaval. Bál se, jak dopadne. Ale že by až tak, že by se to odrazilo v Zrcadle?
Přišlo mu to povrchní. Proč místo toho neviděl třeba svatbu s Ginny?
xxxxx
V době, kdy už pracoval jako bystrozor, viděl, jak v Zrcadle dostává padáka nová sekretářka vedoucího bystrozorů, o které věděli všichni krom zamilovaného vrchního bystrozora, že je naprosto neschopná.
Další tak povrchní přání.
xxxxx
O půl roku později mu Zrcadlo ukázalo, jak tráví klidné Vánoce v Doupěti spolu se všemi Weasleyovými, Grangerovými a hromadou dalších lidí, které měl rád. Nikdo nemusel být v práci. Žádné nenadálé odvolání do služby.
Toto přání Harrymu přišlo hlubší než ty dvě předchozí.
Ale podle čeho si Zrcadlo vybírá, co ukáže, stále nevěděl.
xxxxx
Zrcadlo pak neviděl dobrých šestnáct let., dokud v roce, kdy šla do školy Lily, nenastoupil do Bradavic jako profesor.
Tehdy mu Zrcadlo ukázalo jeho děti. Vlevo široce se zubícího Jamese, vpravo jemně se usmívajícího Albuse, mezi nimi usměvavou bezstarostnou Lily, již oba bratři ochranitelsky objímali jednou rukou kolem ramen.
Byl to první výjev v Zrcadle, který vypadal naprosto realisticky. Tohle byl obrázek, který Harry dobře znal z běžného života. James a Albus se hodně škorpili, ale veškeré jejich rozepře šly stranou, když se jednalo o jejich malou sestřičku.
Znamená to snad, že by si Harry přál, aby už se ti dva nikdy nehádali?
Ač se Harry snažil sebevíc, tajemství Zrcadla mu stále unikalo.
xxxxx
Léta běžela jako splašená. Celý kouzelnický svět se pozvolna přetvářel. Jen Harryho výjev v Zrcadle už se takřka vůbec neměnil. Pořád to bylo stejné. Jeho tři usmívající se a svorně spolu stojící děti. Měnily se jen tak, jak se opravdu měnily.
Harry občas někoho poprosil, aby se podíval do Zrcadla a řekl mu, co vidí. Ale ani to mu nepomáhalo. Viděná přání byla jak povrchní, tak i hluboká. Nic, o co by se mohl opřít.
xxxxx
Trvalo mu celých dalších deset let, než pochopil, jak Zrcadlo funguje. Došlo mu to až po jednom obzvláště brutálním famfrpálovém utkání, po němž zůstal James dlouho ležet u Munga se všemi polámanými kostmi a několika rozdrcenými orgány.
Zrcadlo ukazovalo lidem až zhruba do třiceti let jejich největší současné přání. Věc, nad kterou se často zamýšleli. Teprve když je netrápilo nic tak přízemního jako zkoušky či příšerná kolegyně, ukázalo jim nějaké hlubší přání, které se takřka neměnilo ani s postupem let. Děti a mladí dospělí jsou ovšem velice variabilní dušičky. Teprve když člověk dospěl i v duši, prostě řečeno zmoudřel a ustálil se, začalo mu Zrcadlo ukazovat to jediné opravdové nejhlubší přání jeho srdce.
Brumbál, ten určitě v Zrcadle neviděl ponožky, ale svoji sestru Arianu, jak vedle něj stojí živá a zdravá na těle i na duchu. Snad i svého bratra, který se na něj nezlobí.
A Harry? Pro toho už nikdy nebude nic důležitejší, než aby se jeho děti měly rády a byly šťastné. Může být vůbec něco důležitějšího?
Komentáře
Přehled komentářů
Nádherná povídka
:-)
(Mája, 10. 4. 2013 18:54)To je moc hezká jednohubka. Přesně jsi vystihla, jak tohle zvláštní zrcadlo funguje. Docela by mě zajímalo, co v něm mohl vidět dospělý Ron :-)
:)
(medla, 15. 4. 2013 11:56)