Epizodka z ošetřovny
„Né, Poppy, nech toho! Vždyť to lechtá!“ uculil se muž.
„Tak lechtá, jo? Hezky drž a neodmlouvej.“
„Poppy, prosím, už mě pusť...“
„Nikam, chlapečku, tady budeš!“ přimáčkla ho zpět na postel.
„Jestli nestihnu snídani, Albusovi to dojde!“
„Tak ať!“
„Jsi tak zlá a bezcitná! Jak mu asi vysvětlím, že jsem tady zase byl?!“
„Jak už tě znám, něco si vymyslíš,“ vyprskla. „Jako ostatně vždycky,“ dodala pro sebe ošetřovatelka, ale muž to slyšel.
„Notáák, Poppy, víš, že za jiných okolností bych přišel rád. Nedělej drahoty a pusť mě! Klidně ti podepíšu revers!“
„V takovémto stavu?! Nikam! Tady budeš, dokud tě JÁ nepustím! A už nechci slyšet ani půl slova!“
Nastalo ticho, které ale netrvalo dlouho.
„Poppy… Prosíím…“
„Ticho jsem řekla! Od té doby, co je po Voldemortovi, jsi tady častěji, než když jsi chodil k němu… Prostě to nechápu! Máš nějaké vysvětlení?“
„Vždyť jsem ti to vysvětloval už tolikrát!“
„Myslíš, že ti žeru tu pohádku o dalším Longbottomovi? Mimochodem, viděl jsi někdy Nevillovy výsledky v bylinkářství? Byl jeden z nejlepších ve třídě! Tak už nešpiň jeho jméno! A co mi chceš o tom malém novém nebožáčkovi napovídat dnes? Vařil Bezesný lektvar a ujela mu ruka s kůží skvorejše? Nadýchal ses výparů a při noční obchůzce jsi spadl na schodech?!“
„Sakra,“ ozvalo se tiše z lůžka.
„Severusi Snape, už nejsi nejmladší,“ podotkla Poppy s úsměvem.
„Ty máš co říkat, ty stará rašple,“ zamumlal.
„Cože jsi řekl?! To mám za všechnu svou péči?! Dřív jsem to chápala, ty nevděčníku, ale teď? Lézt na koště a po nocích létat na hřišti jako blázen?!“
„Cože? Poppy, co si o mně myslíš?“
„Nedělej ze mě blbečka! Severusi, měj rozum, není ti dvacet!“
Odpovědí jí bylo uražené mlčení.
Bradavická ošetřovatelka se otočila na své nové kolečkové židli, aby mohla uložit zbytek obvazů do poličky pod stolkem. Sama pro sebe se uchechtla.
„Neměl jsi se sázet s Harrym, když na to nemáš.“
„Co že jsi říkala, drahá Poppy? Asi jsem ti špatně rozuměl!“
„Řekla jsem co jsem řekla,“ vyplázla na Severuse jazyk. „Myslíš, že o té prohrané sázce nevím? Povídá si o tom snad každý portrét na hradě,“ dodala nevině.
Severus se vyškrábal z lůžka a mířil ke dveřím. Ty se však otevřely do místnosti vešel Brumbál. „Zdravím Poppy, zdravím Severusi,“ zašveholil.
„Dovol, Albusi,“ prodíral se Snape ke dveřím.
„Spěcháš snad, chlapče?“ povytáhl starý kouzelník obočí a ustoupil mu z cesty.
„NAZDAR!“ Snape za sebou práskl dveřmi.
„Albusi, já je nechápu! Proč se od té doby, co Harry učí obranu, týden co týden sázejí o nějakou blbost. A jeden z nich pak obvykle skončí na ošetřovně.“ Povzdechla si. „Nechápu, proč to dělají. Tolik si oba přáli klid, až Voldemort padne. A když je po něm, čekala bych, že budou užívat zaslouženého klidu. Ale to ne, oni raději vyvádějí jak malí kluci!“
„Nerozčiluj se, Poppy. Praskne ti cévka v mozku a budu mít starosti ještě o tebe,“ chlácholil ošetřovatelku Brumbál.
„Zkus je pochopit, drahá. To si přáli tenkrát. Mám pocit, že po všech těch letech, která byli pod tlakem a v neustálém ohrožení života, si na nebezpečí tak navykli, že se toho adrenalinu nedokážou vzdát ani teď. Myslím si ale, že si s chlapci přesto promluvím. Poté, co Severus zlomil Riddleovu kletbu jsem si odvykl shánět nové profesory. Poppy, rád jsem si s tebou popovídal, ale musím je najít. Nemůžeme si dovolit žádné mezery v profesorském sboru v půlce roku. Sbohem!“
Komentáře
Přehled komentářů
Nádhera. Jen je škoda, že nevíme o co při té sázce šlo.
(:
(Odetta, 2. 8. 2012 21:56)
Lachim: Před odesláním Luně tam poslední tři odstavce nebyly. To ona mě donutila dotáhnout to až do konce, do té špičky celýho příběhu.. :) Tvůj komentář hodně potěšil ;))
Snake: O co jinýho, než o blbost, by se ti dva mohli vsadit ;D Popravdě, já jsem pouhej pěšec.. to Luna tomu dala grády ;)
;-)
(Snake, 2. 8. 2012 13:39)
O blbost Lachime, o blbost.
Nádherná ukázka toho jak by to mohlo být.
:-)
(Lachim, 1. 8. 2012 19:35)