Piedestal - 01: Přerušený duel 2/3
---
O několik dní později si Voldemort udělal čas, ujistil se, že v Potterově večeři bylo malé množství uspávajícího lektvaru, a vstoupil do místnosti, aby zjistil, jak na tom chlapec byl ve svém omámení poté, co byl vytržen ze zbytku světa.
Deník nechal ležet na stole. Prakticky prosil, aby jeho obsah zneužil ke svému prospěchu. Tak se posadil, otevřel na první stránce a začal číst. Nic v prvním zápise ho nepřekvapilo vzhledem k tomu, co chlapec vykřikoval té noci, kdy se odehrál duel, který nakonec nebyl, když odhalil v Potterově dětství zajímavé paralely se svým vlastním.
Ušklíbl se, když četl o Hagridovi. Zavrčel, když byl zmíněn Malfoy mladší. Bude muset Luciuse poučit, že u svého svéhlavého dítěte nemá přecházet podobné chování. Lucius byl zřejmě nedbalý v jeho učení, když měl dítě, jenž si nebylo vědomé politických machinací a lstivých postupů. Jaké plýtvání čisté krve.
Nicméně když se dostal k Potterovým slovům o Severusovi, jeho oči se mírně rozšířily. Důsledky byly docela poučné. Věděl dobře, že je Snape zrádce. Nebyl ani trochu překvapen, když zjistil, že nebyl mezi těmi, kteří přišli po jeho znovuzrození, povolaní znamením. Nevěděl ale, proč dělal tohle. Potter by měl být důvod prvních záchvěvů jeho zrady.
Navíc si uvědomil, že přes všechny své nedostatky to musel být Lucius, kdo dal jeho vlastnímu deníku do cesty život nejmladší Weasleyové ve snaze přivést zpět svého pána, přestože ho nikdy nehledal více konvenčním způsobem. Ze všech jeho Smrtijedů byl Lucius první, kdo se vědomě snažil přivést zpět starý pořádek.
Možná by ho měl odměnit i potrestat. Dobré skutky nesmí přecházet bez povšimnutí.
Bude třeba zeptat se Luciuse na následky této události. Přemýšlivě přečetl zbytek zápisu, pak nalistoval další.
25. června 1995
Vlastně nemám ponětí, co je za den. Nemám ponětí, jak dlouho jsem spal, než jsem se probudil v této místnosti. Myslím, že na tom nezáleží. Nemá to skutečný význam, stejně jako cokoli jiného, co sem napíšu. Vím, že jsem omámený z jídla. Musel bych být hloupý, abych si to neuvědomil. Ale stejně.
Jsem unavený z toho, že jsem střídavě tažen na piedestal a odvlékán z něj do bláta. Pokud bych byl opravdu spasitel kouzelnického světa, pak vy všichni ksakru jděte do pekel, protože už dál nechci sloužit jako fackovací panák zkorumpovaným úředníkům nebo nevypočitatelné veřejnosti.
Takže, budu mrtvý, správně?
Pokud bude kouzelnická komunita a její představitelé sjednocení proti problémům s Voldemortem a jeho následovníky tak, jak tomu bylo při pronásledování mě, pak možná nebude mít žádnou mocenskou základnu, z níž by vyšel útok, a my bychom nemuseli žít s pocitem strachu ani se zavrženíhodným popíráním.
Je to všechno hrozně stupidní, vážně. Jen proto, že jsem nějak zázračně přežil, bych měl mít moc porazit Voldemorta znovu? A jak to, že to byla láska jen mé matky, kterou mohla zachránit své dítě? Co všechny ostatní matky a otcové, kteří položili životy za své děti. Jak to, že nikdo z těchto dětí nepřežil? V této těžké době nedokážu věřit věcem, které mi Brumbál řekl.
Ve skutečnosti si nemyslím, že by tohle kdy četl někdo ze široké veřejnosti. Kdyby tomu tak bylo, možná by pochopili, co přesně udělali. Jak si zajistili vlastní zničení roztrháním své ikony bláznova zlata.
Zajímalo by mě, jestli je v pekle zvláštní místo vyhrazené pro idioty.
Tak se ukažte... Když mám na světlo vytáhnout všechno, začněme s mojí rodinou. Ne, ne s mými rodiči, neboť ti jsou mrtví. Mluvím o strýci Vernonovi, tetě Petunii a Dudleym. Myslím, že jejich ideou bylo zničit ve mně magii. Dudley moc nevěděl, ale něco jistě ano. Petunie nesnášela mámu, opovrhovala jí. Vernon je stejný.
Mysleli si, že kdyby se snažili dost, magie by mě opustila a já bych byl obyčejný kluk. Pak by mě od sebe mohli odvrhnout při první příležitosti. Přesto bylo užitečné mít je kolem sebe. Velice brzo jsem se naučil neklást žádné otázky a nečekat nic jiného než strádání. Pořád si říkám, proč jsem byl dán jim? Určitě bych se měl lépe někde jinde.
Vím, Brumbál řekl, že nechtěl, abych vyrostl s nosem nahoru, ale je kontrast zneužívání lepší volbou? Nikdy jsem se na to ani neobtěžoval nic říct. Věděl jsem, že mi jen věnuje jeden z těch jemných úsměvů, pohladí mě po hlavě a zase mě pošle zpátky řkouc, že je to pro mé dobro a že tam budu v bezpečí. Znamená to, že je zlý člověk, nebo jen ignorant?
Dudley a jeho přátelé si rádi hrají hru, které říkají „chyťte Harryho“. Snaží se mě chytit, aby mě mohli bít a tím se bavit. No, a když tam nejsem, terorizují kohokoli jiného, kdo se jim dostane do rukou.
Přesto, něco muselo vyjít dobře, protože si nemyslím, že by se ze mě ani po tom všem stal špatný člověk. Nejsem krutý ani bázlivý. Myslím, že by se dalo říct, že soužení plodí buď opovržení, nebo sílu. Možná obojí.
A ten stupidní třídící klobouk trval na tom, že bych byl ve Zmijozelu úspěšný. Jak to sakra myslel? Byl to nějaký skrytý způsob, jak mi naznačit, že bych mohl škodit Zmijozelu zevnitř? Nebo že bych byl dobrý Temný pán ve výcviku, takže jsem měl právo stát se Zmijozelem a bavit se deratizací mudlů, jako je moje rodina?
Pak tu byl znovu Brumbál. Říkal věci, jako že je na nás, jaká rozhodnutí si vybereme, jací budeme. Ale co rozhodnutí, která za nás vybírají druzí? Znamená to snad, že jeho volba nepomoci mladému Tomu Raddleovi nemá žádný vliv na výsledek? To Tom sám se rozhodl raději si zvolit to, co se z něj stalo, ve snaze zvolit, to co pro něj bylo lepší než se podrobit?
To mě udivuje, protože věděl, že se nikdy rád nevracím k Dursleyům, ale stejně mě k nim pokaždé nechal jít. Stejně tak se nikdy neobtěžoval pomoci Tomovi. Ví, že jsem tady? Nevadí, na tom nezáleží. Je mrtvá má šance na pomstu i vše, co jsem očekával, že bude.
Chlapcova slova zněla naprosto jistě. Bylo jasné, že pochopil mnohé z toho, kdo za co mohl. Voldemort přemýšlel, jestli by bylo rozumnější ho prostě zabít, nebo si ho držet u sebe a sledovat, co se z toho vyvine.
Uvažoval, jestli by ho zabití zbývajících členů chlapcovy rodiny postavilo do dobrého světla, nebo špatného. Bylo by to ulehčení, nebo další zátěž naložená na ta štíhlá ramena? Nebyl si jistý, co dělat, tak se rozhodlo vyčkat.
Ušklíbl se, když četl o Brumbálových volbách a jeho činech. Zdálo se, jako by v některých ohledech odváděl starý muž práci za něj. Určitě si neuvědomuje, jaké to má důsledky – nebo to byl nějaký trik, jakým se snažil donutit to dítě vidět ho jako přístav bezpečí zasluhující si, aby mu byl vděčný, když byl díky němu každý rok zachráněn od svých příbuzných?
---
Pozn. překl.: Obrat „deratizace mudlů“ mě opravdu pobavil. Vás taky? :-D
Komentáře
Přehled komentářů
Líbí se mi tady to rozumné až dospělé uvažovaní Harryho. A Voldemort mě trochu překvapuje. No nic moc hezký překlad a těším se na další díl.
XXX
(Hajmi, 29. 11. 2012 18:05)Hlásím se ke stálým čtenářům. Tuto povídku jsem četla pomocí googlu. Psala o ní na mém blogu Mája. I s kostrbatým překladem, jaký dokáže googl vyplivnout, se mi povídka moc líbila. Bohužel na tak dlouhý překlad z angličtiny jsem si netroufala. Jsem strašně ráda, že se toho ujal někdo povolanější. Tvůj překlad je velmi dobrý a tak se těším, že si povídku vychutnám v klidu, jako lahůdku.
hustý
(neky, 29. 11. 2012 7:24)Musim uznat že má Harry zajímavý myšlenkový pochody,jsem zvědavej jak na ně zareaguje Voldy
:)
(ranchan, 29. 11. 2012 6:52)
Harryho úvahy jsou opodstatněné a uvěřitelné, některé jsou velice zajímavé. Například jsem v některých situacích nikdy nepochopila Brumbla... napadlo ho někdy jak lehce se jeho plány mohly zvrtnout? Stačil by malí impuls a všechno by bylo v háji.
Harryho přístup k celé situaci ve které se nachází se mi líbí. Jsem zvědavá jak bude dál reagovat Tom, a jak to celé bude pokračovat.
Děkuji za překlad
:-)
(Lachim, 28. 11. 2012 19:34)Nádhera. Harryho myšlení v této povídce je netradiční, ale velmi, velmi uvěřitelné. Navíc "deratizece mudlů", geniální. Díky za překlad.
:-)
(Káťa, 27. 11. 2012 22:01)Tohle fanfiction je dost psychologického ražení, co? Samé úvahy, ale co, stejně je to skvělé čtení a ta "deratizace mudlů"... To je hezký termín :-D
:-Díky
(Mája, 27. 11. 2012 21:56)
Zajímavé úvahy. Jak od Harryho, tak od Toma. Deratizace mudlů je moc pěkná hláška :-D. Díky, Luno, za další kousek.
Technická: *Ale co rozhodnutí, kteří o nás vybírají jiní?* lépe by znělo - která za nás vybírají druzí.
...
(Lucka, 29. 11. 2012 19:42)