---

Harry byl uvězněn po dobu, kterou odhadoval na několik týdnů. V žádném případě si nemohl být jistý, protože neměl žádnou představu, jak dlouho pokaždé spal, a nenapadal ho žádný smysluplný způsob, jak zjistit, kolik času uplynulo. Rozsvítilo se pokaždé, když se probudil, a zhasínalo, když se uložil k spánku.

Pokračoval v zapisování do deníku všeho, co mu přišlo na mysl, a ve čtení knih, které se v regálu měnily. Pokaždé, když dočetl, co bylo k dispozici, objevily se místo přečtených knih jiné.

Svoji hůlku nalezl v jedné zásuvce stolu, ale žádné z množství kouzel, jenž vyzkoušel na zavřené dveře, je neotevřely, tak se už to dávno přestal zkoušet.

Kromě výměny knih se nic jiného nedělo. Ani po nocích, v nichž, jak věděl, byl omámen do hlubokého spánku. Žádné modřiny, žádné rány, žádné bolesti ani zármutek. Nic se „ráno“ nezdálo jiné než „večer“.

Bohužel nemohl ani litovat sám sebe. Dostával jídlo a pokaždé ho do sebe nasoukal. Nebyl ten typ, co by se pokusil vyhladovět se k smrti. Tak čekal.

---

Probudil se – nebo možná stále spal – v prosté bílé místnosti. Jeho mysl to vnímala jako místnost, ale ve skutečnosti ho byla spíš nekonečné bílé bytí rozbíhající se do všech směrů. Chvíli v tom chodil, dokud si nevšiml, že nejenom že nemůže jít rychle, ale ani není unavený. Tak se na jednom místě posadil.

Po nějaké době se rozlehlé pruhy bílé začaly zbarvovat do zřetelné šedé, pak až do černé. Z toho víření by měl mít závrať, ale neměl ji. Chvíli poté ho oslovil hlas, jenž nebyl ani mužský, ani ženský.

– Zdravíme, mladý Harry, a oznamujeme ti, že nadešel den patnáctého roku od tvého zrození. –

„Ahoj,“ odpověděl. „A děkuji vám. Kde to jsem?“

– Nikde a všude. –

„Tak proč jsem tady? Je to sen?“

– V této mimočasové chvíli máš na výběr, mladý Harry. Smíš zde setrvat nezatížený zármutkem, pocitem viny, únavou a hladem tak dlouho, jak budeš potřebovat, abys zvolil svůj vlastní osud. Tvá mysl zhlédne a jasně pochopí tento jediný okamžik tvého života. Můžeš se zeptat na jakoukoli otázku si přeješ, a my ti odpovíme. Stojíš na rozcestí, jehož cesty se velice liší, a máš pravomoc rozhodnout, která cesta je ta správná. –

„Jaké volby to jsou? Co můžu očekávat?“ zeptal se zvědavě. Bylo zvláštní, že to ho nijak neznepokojovalo.

– Budeš rozhodovat o svém osudu, mladý Harry. Můžeš se vrátit do toho, co jsi právě opustil, a dát vložit výběr svého osudu do rukou Temného pána. Nebo se raději rozhodneš opustit toto místo a vydat se vstříc jinému druhu nejistoty?“ –

Nastala dlouhá pauza.

„Jste schopni mi říct, jaké by byly následky které volby?“

– Každá volba představuje mnoho možných výsledků, mladý Harry. Pokud se rozhodneš zůstat, pak se Voldemort rozhodne za tebe, co s tebou bude dál, ať už jde o mučení, smrt, nebo snahu změnit tvé srdce na stejně černé, jako má on. Druhá volba tě dostane z tohoto místa jinam, kde se budeš trénovat, učit se a dospívat. Pak by ses mohl kruhem vrátit zpět a čelit tomu, co na tebe čeká zde. –

„Kdybych se rozhodl zůstat, jaké by to mělo následky pro kouzelnický svět?“

– Moudrá otázka, mladý Harry. Pokud bys měl zemřít, třeba již dnes, kouzelnický svět by se shromáždil ve jménu svého mučedníka k boji proti temnotě, která je ohrožuje, ale nakonec by zemřeli i oni. Několik tady, několik tam, snad jen menší dav, nebo většina populace. A mnoho by bylo těch příliš slabých v odhodlání bránit svůj svět; raději by se podřídili nadvládě. –

„A kdyby mě Voldemort změnil?“

– Pak by lidé světla upadli do zoufalství a apatie. Jen málokdo by se dokázal pevně držet svých ideálů. Lidé by poznávali smrt častěji a v hojnějším počtu. Na konci by byl výsledek stejný. –

„Kdo jste?“

– Jsme všechno a nic. Jsme hlas Země, jenž pláče. Jsme hlas magie, která proudí podél tvých žil. Jsme oslepující světlo života a dusivá temnota smrti. Jedním slovem jsme Možnost. –

„Pak nemám na vybranou,“ řekl Harry klidně.

– Jak to, mladý Harry? –

„První volba mě nechá urychlit zánik jediného světa, který znám jako šťastný. Takový výběr v žádném případě nemohu snést. Nemám na výběr, musím zvolit tu druhou. Jinak bych na této křižovatce osudu popřel všechno, čím jsem.

– A kdybychom ti řekli, že Albus Brumbál s tebou vědomě a důsledně manipuloval celý tvůj život, aby vytvořil tuto odpověď? –

„Pak bych řekl, že je ještě více důležité, abych do toho šel, takže budu moci prozkoumat opodstatněnost vašeho tvrzení, a pak podle toho jednat, až se naskytne vhodná příležitost.“

– Zajímavé, mladý Harry. Myslíme, že kdybys byl teď schopný cítit negativní emoce, tak bys byl rozzlobený. –

„Možná. Ale zlost zastírá úsudek, a to mi neumožňujete. Zlost by mi stejně nepomohla, ačkoli se mnou manipulujete.“

– Jak to, mladý Harry? –

„Nemohlo to být mazanější, než mě nechat se zeptat, co by se stalo, kdyby se ze mě stal někdo jako Voldemort, a zároveň se nenápadně zmínit o muži, který mě formoval k obrazu svému a udržoval nade mnou kontrolu? Zabili jste dvě mouchy jednou ranou. Je vidět, že jste nakloněni tomu, abych zvolil druhou možnost.“

– Jsi velmi chytrý, mladý Harry. Máš pravdu. Ale bez ohledu na to, ta volba je na tobě. –

„Jak jsem řekl, nemám na výběr. Nevím všechno, to ani nemůžu, ale vím, že stagnace je smrt. Jediná možnost pohnout se je druhá volba.“

– Když to říkáš. Ale je to podivné s ohledem na to, že před pouhým měsícem jsi byl připraven zemřít. –

„Na tom nezáleží. Co se stane teď?“

– Teď? Teď můžeš začít žít nový život. Opravdu právě teď. –