Má poznámka: V minulé části si Harry změnil jméno na Heru. Jeho jméno se stane za chvíli oficiálním. Od té chvíle už nikdy nebude Harrym Potterem, jen Heruem, jehož příjmení se dozvíte v následující části.

*****

---

Myslánka při položení na hladké dřevo stolu stěží udělala nějaký zvuk. Heru se cítil trochu nervózní, nikdy předtím ji nepoužil.

„Ehm, tento proces mi ve skutečnosti nevezme mé vzpomínky, že? Myslím, že by je to mělo jen zkopírovat?“

„Jen kopie, Heru,“ ujišťoval ho Salazar. „A můžeš je dát potom zpátky, jinak mohou být vzpomínky ve tvojí mysli... otupené.“

„Když to říkáte.“

Rowena přikývla a věnovala mu malý úsměv. „Dotkněte se hůlkou svého spánku a soustřeďte se na vzpomínku, kterou chcete kopírovat. Ucítíte, když se to stane. Odtáhněte hůlku a umístěte výsledný prvek do myslánky. Je na vás, co si myslíte, že bychom měli vidět.“

„Dobře. Předpokládám, že bych se měl zmínit, že moje jméno není Heru. Tak jako tak byste se to dozvěděli. Nemyslím si, že bych měl používat to pravé. Myslím, že by bylo jednodušší, kdybych si jen držel hůlku u hlavy a nechal zkopírovat všechno,“ zavtipkoval, než pozvedl svou hůlku.

O několik hodin později skončil. Skryl několik věcí. Vynechal jakékoli zmínky o zakladatelích s jedinou výjimkou; prozradil, že na jednom místě použil Godricův meč. Neprozradil ale kde. Bylo zřejmé, že i tak budou mít nad čím přemýšlet.

„Neměl bych tam jít s vámi? Nevím, jestli by to tak nebylo jednodušší. V případě potřeby bych vám mohl hned všechno vysvětlit.“

„Ano, prosím. Můžeš řídit tok vzpomínek, jak je za sebou uvidíme. Jinak to bude pravděpodobně směsice času.“

Heru přikývl, vrhl po nich mdlý úsměv; pak se vrhl dovnitř.

Byl už možná další den, když vyčerpaně vystoupili z myslánky. Žádný z těch čtyř neměl potíže uvěřit jeho příběhu. Heruova přítomnost byla nesmírně užitečná při doplňování malých detailů, neboť přeskakovali některé části jeho života. Heruovi byla půjčena myslánka, aby z ní mohl později získat zpět své vzpomínky, a všichni se odvlekli do svých ložnic slibujíc, že ten, kdo se první probudí, se za ním zajde podívat.

---

„Já nevím. Viděli jste mé vzpomínky,“ řekl Heru. „Chci říct, že předpokládám, že jsem tady z nějakého důvodu, ale jaký důvod to je, nemám ponětí.“

„No, rozumíme, proč nechcete používat své skutečné jméno, ale budete potřebovat více než jedno,“ prohlásila Rowena.

Heru pokrčil rameny. „Já se o jména nestarám. Můžete mi je dát vy.“

„V tom případě je vaše druhé jméno nyní oficiálně Servius.“

„Vaše třetí jméno je Tychon,“ rozhodla Helga.

„Vaše čtvrté jméno je Anselm,“ přidal se Godric.

„A vaše příjmení... je Zmijozel,“ prohlásil Salazar a napřímil se.

„Eh?“ Heru překvapeně povytáhl obočí.

„Řekl jsem, že vaše nové příjmení je Zmijozel,“ opakoval pevně.

„Ehm, ne že by mi to vadilo nebo tak něco,“ řekl Heru. „Ale tohle není málo – já myslím... nejsme ani příbuzní. Proč byste to dělal? Nerozumím tomu.“

„Už jste se obtěžoval podívat se na sebe, a pak na mě?“ Odpověděl Salazar otázkou. „Mohli bychom být prakticky bratři.“

„Nikdy jsem neměl...“

„Nemáte-li žádné námitky, budeme.“

„Jak budeme?“ ptal se Heru zmateně.

„Magie krve, samozřejmě. Cožpak už se neučí?“ Salazar si vyměnil pohled se svými přáteli.

„Nóóó...“ protáhl Heru. „Mohl byste mi to vysvětlit?“

„Je to jednoduché, Heru. Trocha mé krve, trocha vaší, několik rychlých rituálů. Trvalo by to jen pár dní, než byste se stal mým pokrevním bratrem.“

„Ale... jste si jist, že to opravdu chcete udělat?“

„Nabízel bych vám to, kdybych to nechtěl udělat?“ opáčil Salazar. „Bonus je, že vám to jako mávnutím hůlky změní jméno a identitu.“

Když na něj Heru nevěřícně zíral, Salazar zasyčel: „A kromě toho chráníš má tajemství.“

„Dobře. Udělejme to.“ Heru se záhadně usmál.

---

V týdnu následujícím po dohodě se událo mnohé, ale vyvrcholením toho všeho byl závěrečný rituál spojení krve. Godric se prohlásil za Harryho předka, což skončilo chvílí, kdy byl obřad proveden. Jakmile odzpívali poslední slova, zapsali poslední runy, smíchali jejich krev a vyslovili všechna jeho nová jména, stal se Heru oficiálně Zmijozelem.

Pomalu plynuly měsíce, zatímco skupina pěti kouzelníků pracovala na řadě věcí, mezi nimiž byl například způsob, jak zaznamenávat narození kouzelnicky nadaných dětí, jak rozdělit vyučovací povinnosti, co se vůbec bude učit, kde se na hradě ubytují studenti a spousta a spousta detailů, na něž se nesmělo zapomenout.

Během té doby vyšlo najevo, že Heru už znal většinu toho, co se podle představ zakladatelů mělo vyučovat. Heru věděl, že je to jen díky tomu, že magie má před sebou tisíc let vývoje a vynalézání nových kouzel. Pokud jde ale o studenty, kteří měli do Bradavic přijít v této době, byl Heru plně kvalifikovaný učitel.

Na druhou stranu zakladatelé ovládali tak starodávnou magii, že o ní Heru jen slyšel různé zvěsti; veškeré podrobnosti o ní byly ztraceny v průběhu staletí. Tak ho ji začali učit, jakmile bylo jasné, že je Heru i v teprve patnácti letech výjimečně magicky silný, velice inteligentní a rychle se učí. Nebo se takovým alespoň stal poté, co se mu začali věnovat.

Po frustrujícím začátku výuky přišli na zásadní problém, který Herua omezoval. Sílu a schopnosti sice měl, ale neměl k nim přístup. Poté, co ho prohlíželi pomocí starobylého (z Heruova pohledu) magického artefaktu vypadajícího jako pětizubý hřeben, určili viníka toho všeho. Jeho jizvu.

Herua to změnilo. Možná, že s Voldemortem dlícím bezpečně daleko v budoucnosti měl konečně vůbec někdo čas popřemýšlet nad tím, jak jizva vznikla. Uvolnili vrozené Heruovy síly; uvolnili ony schopnosti, jež mu všichni přisuzovali, a navíc zničili spojení, které díky jizvě spojovalo Heruovu a Voldemortovu mysl.

Nedlouho poté Salazar důkladně Herua vyškolil v lektvaristickém umění. Pak začali dělat různé experimenty. Lektvary... očarované lektvary... cokoli dokázali vymyslet. Salazar byl fascinovaný zejména Heruovým popisem mnoholičného lektvaru. Ale i když Salazar považoval lektvar za velice zajímavý, Heru přemýšlel, jestli je vhodné ho tento lektvar naučit.

Blížila se chvíle, kdy se škola otevře studentům, když došlo k ošklivé nehodě ve sklepení. V jiném čase a na jiném místě by se Heru vsadil, že v tom měl prsty Neville Longbottom, ale samozřejmě tady tomu tak nebylo. Výsledky katastrofy byly postupně napraveny a Salazar vyhodil poznámky o mnoholičném lektvaru nadávaje na nedostatek pokroku. Rozhodl se s tím vypořádat jindy.

Skutečné následky této události však byly poněkud dalekosáhlejší, než by on nebo Heru očekávali.