Piedestal - 04: Z okouzlení 2/2
Po identifikování těl se zjistilo, že sedm studentů osiřelo. Posledních pár dní školního roku bylo zrušeno. Ostatní děti pustili domů hned ráno poté, jakmile dorazil jejich doprovod. Všichni byli ujištěni, že zakladatelé zajistili, aby se to nemohlo opakovat.
Po hodinách diskuzí váznoucích díky tomu, že vždy alespoň jeden z nich musel být u pozůstalých dětí a utěšovat je, se rozhodli, co dělat – alespoň se sirotky. Místní dobré rodiny by mohly dostat finanční příspěvky výměnou za to, že převezmou odpovědnost a péči o děti. Některé z jejich vlastních dětí by měly jít brzo do Bradavic.
Byly dvě výjimky. První byl Caedryn, student druhého ročníku, kterého si Heru velice oblíbil. Když před ostatními Heru zmínil svůj zájem o adopci chlapce, všichni souhlasili navzdory skutečnosti, že neměl ženu. Věděli, jak dobře si Heru vede ve styku s nejmladšími studenti, a také věděli, že Caedryn k Heruovi vzhlíží.
Druhou výjimkou byla Ethelinda zaslíbená Salazarovi. Nebylo pochyb o tom, kde bude žít, když už byl dohodnut sňatek. Její rodina byla nadšená z tak dobré partie. Dali jim své požehnání hned, jakmile je Salazar požádal o ruku jejich dcery. Salazar se řídil konvencemi, a proto odložil sňatek, dokud neuplyne rok smutku, ale jinak své plány nezměnil. Ethelinda do té doby bude žít na hradě ve vlastních pokojích.
Zbývalo už jen kontaktovat rodiny z malé osady v blízkosti hradu a promluvit si s dětmi. Heru, ačkoli byl nervózní, se snažil, aby se Caedryn cítil dobře. Alespoň tak dobře, jak se mohl cítit po takové ztrátě.
O několik dní později, poté, co byl venku z nejhoršího, Heru nenápadně odvedl Caedryna stranou od ostatních sirotků. Vzal ho do svých soukromých komnat pod jezerem. Jakmile Caedryna usadil v pohodlném křesle, Heru začal se svou připravenou řečí.
„Caedryne, chtěl jsem se vás na něco zeptat,“ začal uklidňujícím tónem.
„Pane?“ řekl Caedryn dutým hlasem.
„Víte, my spolu velice dobře vycházíme. Za ty dva roky vás mám čím dál radši.“
Caedryn trochu zvedl hlavu. Najednou jevil větší zájem o své okolí i svého profesora.
„Nechci vás nějak rozrušit, ale budete potřebovat nový domov.“ Heru se podíval dolů na své ruce a uvědomil si, že je nervózně svírá. Snažil se uklidnit.
„A já jsem myslel, že bych vám mohl nabídnout domov u sebe, pokud byste chtěl, pochopitelně.“
„A co ti ostatní?“ zeptal se Caedryn.
„Za předpokladu, že půjde vše podle plánu, se jich ujmou rodiny v nedaleké osadě, protože buď už žádnou rodinu nemají, nebo se jich zřekli pro to, čím jsou,“ vysvětloval Heru.
„Proč to je se mnou jiné?“
„Prostě tak. Vidím ve vás sebe.“ Heru zaváhal, pak nabídl: „Pokud nechcete, najdeme vám rodinu v osadě, jako pro všechny ostatní. Ať tak či onak, do naší školy budete moci chodit i nadále. Zařídíme to tak, aby každý z vás mohl jít domů posbírat vše, co potřebujete nebo chcete. Budete se mít dobře. Nemusíte se bát, že bychom vás z toho vynechali, Caedryne. Chcete-li pár dní o mé nabídce přemýšlet, je to v pořádku. Poslední věc, kterou bych chtěl, je aby jste se cítil pod tlakem.“
„Ne, to je v pořádku, pane. Přijímám vaši nabídku.“ Caedryn se pokusil na Herua usmát.
„To velice rád slyším, Caedryne. Dáváte přednost pobytu ve svém aktuálním pokoji, nebo si chcete věci přesunout sem? Jen proto, že se stanu vaším poručníkem, to neznamená, že budu trvat na vašem pobytu tady, ačkoli bych byl rád, kdybyste tak učinil.“
„Chtěl bych zůstat se svým ročníkem během školy...“ Když Heru přikývl, Caedryn pokračoval: „Ale jinak myslím, že bych chtěl žít tady s vámi.“
„Pak mi dovolte, abych vám pomohl přestěhovat věci, a pak se vypravíme na cestu.“
---
Zakladatelé se střídali v doprovodu sirotků společně s jedním členem své nové rodiny, aby z jejich bývalých domovů vzali vše, co si děti přáli ponechat, a vše, co mohlo být využito v osadě. Salazar doprovázel Herua a Caedryna. Cestovali hlavně mudlovskými způsoby, neboť se nemohli přemístit na neznámé místo bezvýrazného rizika poškození svých těl.
Když dorazili, Heru a Caedryn se věnovali probírání věcí v Caedrynově malém rodném domě, zatímco Salazar odešel zpravit místního pána o opuštění majetku z důvodu smrti členů rodiny. Salazar prozíravě nezmínil, že chlapec žil, a v době, kdy se někdo přišel podívat na věci, bylo už trio dostatečně daleko.
Staré domy v osadě nedaleko hradu byly zrenovovány. Zakladatelé si přáli osadu rozšířit, aby pobrala příliv obyvatel, zejména rodiny těch, kteří mezi sebe přijaly nové hladové krky. Vzhledem k zálibě vesničanů v lovu divokých vepřů a šlechtění domácích prasat bylo vybráno jméno vesnice: Prasinky.
K malému hostinci, zatím nepojmenovanému, bylo také přistavěno další patro, jak se patřilo pro rodinu, která se starala o sirotky. Věci přivezené z cest byly rozděleny do velkých hromad. O co děti nestály, to se dalo stranou pro vesničany spolu se záznamy s orientačními hodnotami zboží. Každý ze záznamů patřil konkrétnímu dítěti a začínal hodnotou toho, co přineslo do vesnice. Sirotci, kteří nebyly přijati do rodin jako právoplatní členové, mohou v primitivní hospodě patřící k hostinci dostávat jednoduchá jídla, která budou hrazena z jejich „účtů“. Až jej vyčerpají, musejí najít jiný způsob, jak zaplatit, například výměnnými pracemi či si najít jinou práci u někoho ve vsi nebo na hradě.
Všechny nové přestavby byly vymyšleny a hrazeny zakladateli, stejně jako se mají všichni místní páni starat o osady na svých panstvích.
Poté, co přestavby skončily, se zakladatelé věnovali důležitějším věcem.
Trávili dlouhé dny diskuzemi nebo prací; vymýšleli a experimentovali, až se jim podařilo vytvořit ochranu pro hrad a jeho okolí. Konečný výsledek byl odolný proti kouzlům a navíc způsoboval, že zde mudlové nebyli schopni vidět pravou podobu krajiny a vzbuzoval v nich pocit, že cokoli by tu chtěli dělat, je lepší dělat někde jinde. Zakladatelé z prozíravosti rozšířili kouzlo i na malý les a dále na východ kvůli možnému nebezpečí pramenícímu z banditů a lupičů, kteří by snad v lese chtěli hledat úkryt.
---
Měsíc před začátkem školy byl Heru přitlačený ke zdi úporným přáním chlapce, o něhož se staral.
„Ale my máme magii,“ namítal Caedryn. „Copak se nedá udělat něco, abys byl víc než jen můj poručník?“
V důvěrném rozhovoru se Heru ujistil, že je si Caedryn jistý svým přáním. Pak šel za Salazarem a Godricem tuto věc prodiskutovat.
„Chce mít ke mně krevní pouto,“ vysvětloval Heru, jen co se usadili.
„No, byl by to krok zajišťující legitimního dědice,“ uvažoval Salazar rozumně. „A ty jsi teď ve všech ohledech jeho rodič.“
„Ano. Ale uděláte to?“ zeptal se Heru.
„Samozřejmě. Jako Godric zastupoval rodinu tehdy, tak to teď udělám já. A vytvoříme mezi tebou a chlapcem vazbu rodiče a potomka.
V rámci příprav na tuto událost se Heru rozhodl udělat ještě něco dalšího. Strávil týden kouzlem tkaní, při němž se vlákna surového hedvábí jako mávnutím kouzelného proutku sama splétala dohromady protkaná podstatou jeho krve. Když skončil, měl veliký gobelín trvale přilepený na zdi své pracovny. Zatím ukazoval jen jeho a Salazarovo jméno.
Když byl rituál osvojení dokončen, ukázal Salazar Heruovi malý obřad, po němž začal gobelín aktualizovat sám sebe; zařadil pod Herua Caedryna. Tak začal Heruův rod, když mu bylo pouhých osmnáct let.
xxxxx
Pozn. překl.: V původním textu je vesnice pojmenována podle obliby vesničanů v medovině z medu divokých včel.
Komentáře
Přehled komentářů
V originále se Prasinky nejmenují Prasinky? To jsem netušila :-) Tak Heru už má dědice. To už by mu Salazar mohl dát pokoj s tím ženěním, že jo... :-)
Díky za další kapitolku. Touto povídkou mě vždycky potěšíš :-D
:-)
(Lachim, 5. 5. 2013 4:45)Počkali jsme si a dočkali se. Navrch se to bohatě vyplatilo. Nádhera.
:)))
(Saskya, 5. 5. 2013 0:48)Zaujímavá poviedka, aj preklad :) teším sa na pokračovanie :)
:-)
(Mája, 5. 5. 2013 9:23)