Piedestal - 05: Věci se mění 2/3
---
Druhý den ráno po snídani Heru s Caedrynem vyrazili na svou pravidelnou obchůzku pozemků. Obešli celé jezero i les, dokonce došli až k vesnici; pak se vraceli zpět. Uplynulý rok jejich vztah jen vylepšil a Heru si uvědomoval, jak je to citově obohacující mít syna, a o kolik toho on přišel, když v jeho věku nikoho neměl.
Když na cestě zpět míjeli les z druhé strany, byl jejich hovor přerušen zvonivými ptačími trylky. Při prvním byli ještě dost daleko, ale jakmile se přiblížili k místu, odkud se domnívali, že by zvuky mohl přicházet, zastavili se a čekali, jestli se jim původce zpěvu ukáže. Z lesa vyletěl oslnivý, šarlatovozlatý fénix; z jeho otevřeného zobáku proudily tóny nadzemské melodie uklidňující a povzbuzující zároveň.
Pták se ladně snesl Heruovi na rameno, složil svá křídla a dokončil píseň.
Heru vrhl kosý pohled na Caedryna, pak otočil hlavu k fénixovi, který na něj zaklapal zobákem. Caedryn, s očima rozšířenýma úžasem, obešel svého otce, aby byl blíže fénixovi, opatrně složil ruce za záda a naklonil se co nejblíže.
„Zdravím, můj drahý příteli,“ řekl Heru nevěda, co jiného dělat. Věděl jen, že stejně jako Fawkes, i tento fénix pravděpodobně ocení zdvořilý pozdrav.
Pták krátce šťastně zatrylkoval a otřel se o jeho tvář zobákem.
„On si tě vyvolil, otče?“ ptal se Caedryn bez dechu.
„Že by?“ odpověděl stále zírající na fénixe. „Já nevím, Caedryne. Co vy na to, můj milý? Vybral jste si mě, nebo jen máte náladu na společnost?“
Pták se rozezpíval. Opět vysílal do Heruova těla teplo, i když mu po zádech přebíhal mráz. Pak se mu přitiskl k obličeji. Heru se obrátil k rozzářeným očím svého syna, mrk na něj, a pak se podíval zpět na ptáka.
„Nevydáme se zpátky do hradu? Pokud náš nový přítel bude chtít jít s námi, snad nám s touto otázkou pomohou ostatní. A pokud se rozhodně odletět, budeme vděční, že nás alespoň na chvíli navštívilo tak nádherné stvoření.“
Caedryn dychtivě přikývl. Heru se opatrně obrátil, aby fénix nesklouzl ze svého bidýlka na jeho rameni, a vyrazil zpátky se svým synem po boku. Když dorazili k hlavní bráně, pták stále vypadal naprosto spokojený, takže pokračovali dovnitř a hledali někoho ze zakladatelů.
Všechny je našli v kuchyni, kam se shlukli kolem jednoho stolu, aby prodiskutovali rostoucí počet studentů, a co je třeba zařídit, aby takový nárůst zvládli. Vstoupivší Heru s fénixem na rameni okamžitě zchladil vášně vkládané do hovoru a přiměl je, aby na něj zírali s různou mírou překvapení ve tvářích.
„Není to úžasné?“ přeskakoval Caedrynově hlas nadšením.
„Heru? Co to znamená?“ zeptala se Rowena, naklonila hlavu na stranu a oba propalovala pohledem.
„No, to je to, co jsem doufal, že mi řeknete vy. Už jsem jednoho fénixe potkal, takže o nich něco vím, ale... ehm... no... nejsem si úplně jistý, co se děje. Caedryn si myslí, že si mě vybral.“
„Což udělal,“ potvrdil mu Salazar značně samolibě. Heru nepochyboval, že tuto událost jeho bratr připočítal k proslulosti jejich jména. Pod jeho tázavým pohledem se ale Salazar rychle vzpamatoval a dodal: „Vy jen jeho nabídku musíte formálně přijmout. Oni si jen zřídkakdy vyberou společnost čaroděje. Nebo čarodějky, když na to přijde.“
Jak tam tak Heru stál a cítil se trochu ztraceně, protože mu nikdy nikdo nevysvětlil tyto formální stránky přijetí, začal se Godric široce usmívat.
„Jdi do toho. Řekni něco v duchu: Přijímám tvou nabídku přátelství.“
„Ehm, dobře.“ Heru znovu otočil hlavu tak, aby se mohl podívat fénixovi do očí. „I když nevím proč sis mě vybral, jsem tím velmi poctěn a budu rád, když se mnou zůstaneš jako můj společník a když to bude potřebné, budeš mi hlídat záda.“
Fénix se tvářil, jako že to bylo vhodné a opět zatrylkoval. Heru cítil z těch ptačích slov přijetí, jenž ho objalo jako teplá pohodlná mlha a vyloudilo na jeho tváři poněkud přihlouplý úsměv.
Po několika Heruových návrzích, jak by se mohl fénix jmenovat, Heru nabídl: „Chtěl by ses jmenovat Pěvec?“
Fénix přikývl a přátelsky do něj dloubnul zobákem.
„Výborně. Teď bych ti asi mohl ukázat, kde bydlím, ne? A najít ti příjemné místo k odpočinku, až budeš chtít.“ Heru se otočil ke svým společníkům: „Děkuji vám za vaši radu.“
Když se obrátil k odchodu, Caedryn už otvíral dveře. Ve svém soukromém bytě nechal Heru přeletěl Pěvce na opěradlo židle, a pak začal hledat něco, co by přeměnil na hřad podobný tomu, jaký jednou bude používat profesor Brumbál.
Heru se při tom pomyšlení najednou cítil unavený a sledoval svého syna, jak z něj tryská dětské nadšení. Věnoval mu jemný úsměv, když se konečně mohl posadit, zatímco Pěvec testoval své nové bidýlko.
„Zajímalo by mě, co fénixové jedí,“ přemítal.
To odpoledne šel posedět se zakladateli, aby spolu v rychlosti dokončili diskuzi, kterou jim dnes ráno přerušil. Helga obhajovala svůj návrh zaměstnání dalších lidí. Potřebovali je jak na výuku, tak na vaření, a tak dále. Salazar oproti tomu argumentoval, že těžko může uvěřit představě, že by se jim na to podařilo najít dostatek lidí, aby naplnili své rostoucí nároky.
„A co více domácích skřítků?“ navrhl Heru. „Ne na učení, pochopitelně, ale na všechno ostatní. Jsou malí, věrní a práci prostě milují. Myslím, že za nabídku, že s nimi budou všichni ve škole dobře zacházet...“
O všech možnostech dlouho přemýšleli a vrhali na sebe při tom zkoumavé pohledy, aby odhadli, co si o kterém návrhu myslí ostatní.
„Nemyslím, že domácích skřítků seženeme tolik najednou,“ řekla Rowena: „Ale Heru má pravdu. Pracují velice tvrdě a odvádějí skvělou práci.“
Heru v té chvíli poslal za Hermionou tichou modlitbičku za takovou zradu jejích ideálů. Realisticky vzato ale dobře věděl, že by se to stalo bez ohledu na něj; navíc neměl dojem, že to, co navrhl, je špatné.
„A pokud by převzali odpovědnost za většinu domácích prací, stačí najít už jen pár lidí na vyučování,“ přidal se Heru. „Nicméně myslím, že pokud nás má učit více, měli bychom se více specializovat, jako to dělá Salazar.“
Všichni souhlasili a začali diskutovat o tom, kdo by mohl být vhodný. Heru se chvíli nudil, a pak vyklouzl ven, aby mohl jít tiše obdivovat Pěvce. Do diskuze nemohl nijak inteligentně zasahovat, neboť o žádném z navrhovaných kandidátů nic nevěděl.
Komentáře
Přehled komentářů
Budeš pokračovať s prekladaním? Bola by to škoda s tým prestať pretože nikto iný to neprekladá či už do slovenčiny či češtiny, ale inak bolo by škoda nedoprekladať to pretože je to skvelá poviedka.
Budeš ještě přidávat?
(CorCaroli, 5. 3. 2014 18:56)Mně už se za tu dobu zahojil jeden vytrženej a jeden odoperovanej zub.
Brzké uzdravení
(LidkaH, 11. 7. 2013 20:38)Přeji ti, aby ses brzo uzdravila. A při tom netrpělivě čekám na další kapitolky :)
hmm
(kuma, 20. 5. 2013 15:11)Vyborne dalsi kapitolka je tu a opet skvela uz se tesim az se heru/harry vrati a jak nakope voldymu zadek
:-)
(Mája, 17. 5. 2013 18:03)Harry má svého fénixe, paráda :-) Pěvec se bude v budoucnosti určitě hodit... Stejně se nemůžu dočkat, až se Harry zase vrátí domů... Středověk mu nesvědčí :-)
Tak fénix
(neky, 16. 5. 2013 7:03)Doufám že pěvec nebude zklamanej až se Harry vrátí do svého času nebo půjde sním.Nemyslim si že zradil Hermionu , i ona časem pochopí že skřítci jsou nejšťastnější když pracujou.Krásné pokračování těšim se na další
:-)
(Lachim, 14. 5. 2013 16:21)Krásný díl. Že bybyl Pěven předek Fawkse nebo dokonce sám Fawkes?
Skvelá poviedka
(Elizabeth, 29. 6. 2014 12:45)